čtvrtek 31. května 2012

TAJEMNÁ ZAHRADA

 Bludný kámen by člověk hledal spíš v lese, ale ty naše budou bydlet někde v našich skalkách a zahradách. 

 
Pro účely nafocení jsem ho zatím ubytovala pod lípou ve starém listí. Líbilo se mu tam.

Když jsem dětem v kroužku vyprávěla o tom, co jsou bludné kameny zač, malou Helenku jsem tím zaměstnala na několik týdnů. Má teď strach, že na jejich zahradě někdo zabloudí. Budu jí muset vysvětlit, že ten kámen, který si sama vyrobila, je jen "jako" a že nikomu neublíží.

Takhle v trávě je bludný kámen dost nápadný. Asi by nikoho nenachytal.

Každopádně jsme s dětmi z hlíny vytvořili balvan porostlý mechem a zapadaný listím, po některém leze dokonce nic netušící šnek (snad nezabloudí jinam, než do sousedovy zahrady) a mezi listím vyrůstají pěkné čerstvé hříbky.
A protože náš kámen je dutý a má proděravěné oči, můžeme do něho dát svíčku a v noci potom bude do tmy svítit. Tak nevím, možná bude přeci jen trošku strašidelný...

úterý 29. května 2012

Překvápko


Tak jsem takhle při venčení psa narazila u nás v lesíčku na Strakapouda velkého, krmícího svá mláďata. A že se ta miminka dokáží hlásit o jídlo pěkně hlasitě!
Mám ve zvyku na chvíli si tam sednout na lavičku a nechat pejska, ať si čmuchá. Já se mezitím kochám - teď zrovna koukám hlavně na tu čerstvou a šťavnatou zeleň listí a poslouchám, jak ptáci zpívají. Ovšem toho křiku, když jsem se tentokrát usadila. Rodiče se báli prozradit hnízdo, tak seděli opodál na větvích a dětičky se mohly ukřičet. A tak jsem se tedy zvedla a dělala jsem, že odcházím. Ale neodešla jsem, schovala jsem se za strom a pěkně jsem si na tatínka počkala. Přiletěl, rozhlížel se, čekal, jestli je to bezpečné a potom šup, a byl v hnízdě u dětiček. Maminka byla trochu ostražitější, to jsem musela odejít ještě dál, abych si ji mohla vyfotit. Ale fotky z kamery nestojí za nic, tak nevím, jestli na nich něco uvidíte.
tohle je tatínek

tatínek vykukuje z hnízda

a tohle je maminka

To člověku zlepší náladu, když potká takové krasavce na sídlišti.

čtvrtek 17. května 2012

...tak o tohle se musím podělit...



Dostala jsem k narozeninám dalšího anděla. Ale jakého! No koukněte sami.


 A to jsem ještě na netu objevila, že může mít i kamarádku. Asi si ji k nějaké příležitosti pořídím, aby mu nebylo smutno. Ale kterou vybrat? Na Liza decor jich je obrovská nabídka, tak nevím kterou vybrat. Asi si spolu sedneme k počítači a budem vybírat, bude to taková andělská internetová seznamka.




čtvrtek 10. května 2012

VZPOMÍNKA NA PODZIM

Vzpomínáte si ještě na ty překrásné barvy listí na podzim? Já vím, všude kolem šílí jaro a teploty jsou přímo letní. Ale na stole mi tu pořád leží má podzimní mísa. Je pořád využívaná a tak ji od podzimu nikdo neuklidil do krabice s nápisem "sezónní dekorace". Nakonec proč, je krásná a jablka v ní máme i na jaře.

 
 Její výroba není ani trochu složitá, stačí jen pár javorových listů, keramická hlína a chuť do práce. A po přežahu natónovat engobami a zlehka stříknout glazurou.



 
Nemohu si pomoci, úplně cítím tu vůni spadaného listí a cítím ve vzduchu štiplavý náznak zimy. Ale pohled z okna mě vrací zpět, v zahradě kvete jabloň a naproti na svahu mají buky šťavnatě zelené lístky. Je jaro!!!

úterý 8. května 2012

OČIMA MALÍŘE

Občas připravuji výtvarně laděné aktivity na semináře pro naše lektory. Kdybych jim dala do ruky tužku nebo štětec, spousta z nich by se bránila - já neumím kreslit, mě výtvarka nebaví, tohle není nic pro mě...znáte to určitě taky. Ale koukat se na svět očima malíře může kdokoli - i kdyby neuměl ani picasovské prasátko (takové to hranaté se zakrouceným ocáskem).
A tak jsem za krásného sobotního počasí vybavila pět trojic prázdnými rámy a vyslala je do okolí. Jejich úkolem bylo najít a vyfotit obrazy. A také pro ně najít ta správná jména.

Tak tohle je můj "sen o Irsku"
Když jsem o této aktivitě uvažovala a hledala tu nejvhodnější formu, chodila jsem ulicemi okolo našeho klubu, dívala se a představovala si některá místečka zarámovaná. A žasla jsem, protože za čas mi při pohledu na nějaký detail rovnou vyskočil i název. A měla jsem nějaké nápady a čekala jsem, jestli je ti naši mladí uskuteční.
Zachycený blesk



Tahle fotka nemá název, ale rám krásně zvýraznil výřez

Kostel z marcipánu
Vykročení

Dívka hledí do nového života a nás nechává v tom starém.
To, co nakonec po hodině přinesli, mě vyloženě nadchlo. Našli nejen ta moje témata, ale i spoustu svých vlastních a vymysleli k nim výborné názvy.

Tyhle fotky nakonec nepoužili a tak si můžeme jejich názvy jen domýšlet.

 
 
 
 

 
 
 
Oni se svými obrazy dále pracovali, ale to už je moc komplikované a sem se to nehodí.
A tohle jsou fota autorů:

 
 
Ovšem vzít nějaký prázdný rám a vyjít s ním do okolí, to může kdokoli z vás. A budete koukat, jak najednou budete koukat na svět jinýma očima. Že nemáte rám? Nevadí, vždyť si můžete z prstů udělat takové to filmařské okénko. Ale přece jenom, pěkný zlacený rám s patinou let, ten dokáže divy!

středa 2. května 2012

MOJI ANDĚLÉ

Vlastně ani nevím, jak k tomu došlo. Z rukou mi před pár lety začali vycházet samí andělé.
No, oni  to vlastně ani nejsou andělé, spíš andělky - všechno jsou to ženy. A tyhle andělky se mi začaly kupit a s žádnou z nich jsem se nedokázala rozloučit. Postupně obsazovaly police v knihovně. A stůl v práci. A zeď nad stolem. Časem jsem se dostala do fáze, kdy některé z nich dokážu darovat - když je vyrábím přímo pro někoho konkrétního.

Tak tohle je znovuzrození ženy - bydlí u nás v klubu Klička.
Ten v tmavomodrém plášti je "...v zajetí noci"
a tenhle "obtěžkán novým životem".





Tohohle jsem prodala, ale přišel opravdu na své místo a udělal tam svou práci moc dobře.
                         

 


Tohle je dáreček - ještě nebyl darován,
 tak nenapíšu pro koho.

Tenhle je můj první skleněný,
 jsem na něj hrdá.
Tihle bydlí v knihovně.












A potom mi začali chodit andělé i od kamarádek a malovaly mi je moje holky a teď je věším  na zeď a od stropu tak, aby na ně nedosáhly moje kočky.
Mám našlápnuto na andělskou sbírku.

Tak tyhlety andílky mám stejně nejradši. Hlavně když spí a jsou hodné.