Tak jsem takhle při venčení psa narazila u nás v lesíčku na Strakapouda velkého, krmícího svá mláďata. A že se ta miminka dokáží hlásit o jídlo pěkně hlasitě!
Mám ve zvyku na chvíli si tam sednout na lavičku a nechat pejska, ať si čmuchá. Já se mezitím kochám - teď zrovna koukám hlavně na tu čerstvou a šťavnatou zeleň listí a poslouchám, jak ptáci zpívají. Ovšem toho křiku, když jsem se tentokrát usadila. Rodiče se báli prozradit hnízdo, tak seděli opodál na větvích a dětičky se mohly ukřičet. A tak jsem se tedy zvedla a dělala jsem, že odcházím. Ale neodešla jsem, schovala jsem se za strom a pěkně jsem si na tatínka počkala. Přiletěl, rozhlížel se, čekal, jestli je to bezpečné a potom šup, a byl v hnízdě u dětiček. Maminka byla trochu ostražitější, to jsem musela odejít ještě dál, abych si ji mohla vyfotit. Ale fotky z kamery nestojí za nic, tak nevím, jestli na nich něco uvidíte.
 |
| tohle je tatínek |
 |
| tatínek vykukuje z hnízda |
 |
| a tohle je maminka |
To člověku zlepší náladu, když potká takové krasavce na sídlišti.
Žádné komentáře:
Okomentovat