středa 27. června 2012

HURÁ NA HRAD

Prázdniny začnou už pozítří a na naše krásné české hrady se nahrnou hordy turistů. My se určitě také na nějaký ten hrad nebo pěknou zříceninu podíváme. A tak jsem si při té příležitosti vzpomněla na jeden náš starší projekt.




 Tenkrát jsme s dětmi důkladně probrali, co se asi tak na zřícenině děje v noci. A taky jsme si to vyrobili. Na základní černou čtvrtku jsme přilepili zříceninu - namalovanou tuší a "došpiněnou" suchými pastely.






Pěkně do prostoru jsme nalepili duchy, bílé paní, čerty, bezhlavé rytíře, ohnivé psy... prostě všechno, na co si děti dokázaly vzpomenout. A dozadu za hrad jsme balakrylem natečkovali hvězdy.






Na konci týdne jsme měli klub plný strašidelných hradů - ze tří kroužků, od třiceti dětí... Potmě bych tam ten víkend strávit nechtěla, taková kumulace strašidel na pár metrech čtverečních, to je moc i na silnější povahu. Já se v noci bojím i na Fugnerce. /Pro mimoliberecké - terminál MHD/

úterý 19. června 2012

TRIČKA JAKO MALOVANÁ

Na poslední hodinu keramiky to chtělo něco, co by nemuselo čekat celé prázdniny na vypálení. Něco, co si děti odnesou hned a budou to mít celé léto na očích. A tak jsem zase po několika letech sáhla po mé oblíbené batice s pomocí keramické hlíny. Na této technice je snad nejtěžší vysvětlit dětem že to, co si pomocí šlikru a štětce namalují, bude na výsledném obrázku bílé.
Tohle už je zcela hotové a vyprané tričko, které čeká, až do něj doroste můj synovec.
Ale do práce se maminky i děti pustily se zápalem a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Pepčovu ještěrku jsme dozdobili i pufovacími barvami, takže má plastické flíčky na těle, oči a jazyk.
   
Ještěrka ještě před vypráním, chuděrka celá zaprášená od hlíny.

 Tomáškův chameleon má rozhodně všechny barvy svého okolí. Hlína už je z něho vyprášená a jen čeká, až ho mamka zažehlí a potom strčí do pračky. Potom to bude skutečný fešák.  

Helenčin domeček má ještě pod barvou nánosy hlíny, než dostane pěkné bílé kontury, budou s mamkou muset vyprášit hlíně kožich.
A tohle je raketa pro Bertíka, ještě pěkně zaprášená, ale už se kolem ní třpytí hvězdy.



Na tričkách se ocitli motýlci a srdíčka, ale také dva dinosauři a pejsek. Ale ještě nemají vyprášenou hlínu a tak na fotkách nevypadají nic moc.
Doufám, že po prázdninách mi do kroužku přijdou děti ve svých osobně vyrobených tričkách, abych si je mohla prohlédnout a náležitě jim je pochválit. Protože mám co chválit, opravdu. Od září do května jsme společně vyrobili obrovskou spoustu krásných věcí a děti i maminky byly moc šikovné a pracovité. Tak už dumám nad programem na příští rok a těším se, že se zase setkáme. 
Tak krásné prázdniny, Anetko, Helenko, Fanynko, Kačko, Tomíku a Pepčo, krásné léto, maminky.



neděle 10. června 2012

JAK NAMÍCHAT ELIXÍR

Zkoušeli jste někdy namíchat třeba Elixír lásky? Nebo Nápoj zapomnění? Dovedete si představit, jak krásně tyhle kouzelné nápoje vypadají?


Podle receptů z naší kouzelné knihy jsme na Dětském dni v Kličce míchali nejrůznější lektvary. A bavilo to nejen děti, ale i maminky a tatínky.






  A že namíchání například takového Božského nápoje vůbec není snadné.



 


No posuďte sami, přikládám vám návod:

Smíchej 10 kapek slunečního svitu a 6 krystalů měsíční záře, 20x protřepej
přidej 2 lžičky měsíčního a 2 lžičky hvězdného prachu, 20x protřep
přidej 2 kapky květinové vůně a 1 díl rostlinné svěžesti.
Nakonec ještě přidej 2 sluneční paprsky a znovu protřepej.
Lektvar nech tři týdny zrát na slunci. Po vypití ti bude celý svět připadat, jakoby sis ho stvořil sám pro sebe.
Pozor! Nežádoucí účinky! Budeš mít pocit, že jsi stvořil i školu, písemky, vysvědčení a kantora, který si na tebe zasedl!

čtvrtek 7. června 2012

...A ZASE TA STRAŠIDLA

 


Ještě než se před prázdninami rozejdeme a naše keramické úterky skončí, musíme dát do gala naše hejkaly. Často jsem v časopisech a knihách vídala různá strašidla, která děti ve školách, družinách a kroužcích vytvářejí. Líbila se mi jejich různorodost, možnost co nejvíce zapojit dětskou fantazii, bavilo mě neumnělé zpracování. Vadilo mi jen, že by to byl další předmět na poličku,  lapač prachu, který nemá žádné využití a maminka s jeho vyhozením čeká jen na to, až "náhodou" upadne a rozbije se. A tak jsem hledala něco, co by ho opravňovalo k pobytu v dětském pokoji nebo na polici v knihovně. A našla jsem to! Uděláme si z hejkala  strážce našich úspor! Bude mít prostě vyndavací hlavu a dovnitř do těla budou děti házet penízky. Jakmile jsem věděla, že hejkal bude platným členem domácnosti, pustili jsme se v kroužku do jeho výroby. Ovšem jak takový hejkal vypadá? Kdo ho viděl? A co vlastně dělá?


Zase jsem Helence zamotala hlavu, zase se bojí, co na ni v lese vyjukne za potvoru. Pro příští rok si prostě budu muset zvolit bezpečnější témata našich výrobků.
Ale posuďtte sami, byla by škoda, kdyby tihle strašidláci nevznikli. Vidíte ty nádherné různorodé obličeje? To jsou charakteři, co?


Zdá se, že se Helenka se svým Hejkalem přece jenom skamarádí.

Tak si dávejte v lese pozor, jestli potkáte vysoký pařez s kloboukem z proutí, je to zaručeně hejkal!!!
P.S. Ten můj už má v sobě 28 korun!