KAŠPÁRCI

Ještě jsme se jednou vrátili k pohádkám - k těm nejklasičtějším, k těm, které uváděl veselý klučík v čepičce s rolničkami. Našemu kašpárkovi sice rolničky zvonit nebudou, ale zato bude fungovat jako zvoneček on sám.

A jak jsme ho vyrobili? Nejdříve jsme z vyválené placky vykrojili dvakrát základní tvar - obličej spolu s čepičkou - a slepili jsme ho šlikrem po stranách. Aby se nám lépe pracovalo, využili jsme papírové kužely, na které jsme si kašpárka nasadili.

Potom jsme vyryli čáru, která odděluje čepičku od obličeje a dolepili nebo vyryli oči, nos a pusu. Dvě kouličky jsme dozdobili jako rolničky a nalepili je na čepičku a engobami jsme mu vybarvili to, co jsme chtěli mít barevné.

Po stranách kašpárka jsme udělali dírky na ruce, vepředu dírky na nohy a vzadu na čepičce dírku, kam pověsíme korálek, aby kašpárek zvonil. Potom jsme vytvarovali z kousků hlíny botičky a dvě kuličky místo rukou.

Teď si samozřejmě musí kašpárci počkat, až se na ně dostane s výpalem. Přeglazujeme je průhlednou glazurou, aby se pěkně leskli. Potom jim uděláme nožičky a ručičky z barevných vln, klidně každou jinou barvou - však oni to tak kašpárci nosí - a hotové je posadíme někam na poličku. Myslím, že by se jim mohlo docela líbit v knihovně u pohádkových knížek. A před večerním čtením nám vždycky můžou zazvonit.